Milí přátelé,
k postnímu období neodmyslitelně patří zamyšlení nad našimi vztahy k  blízkým lidem. Stává se Vám občas, že jste schopni učinit cokoli pro to, aby vztah k člověku Vám milému zůstal nenarušen, aby všechno šlapalo dál jako předtím? Stává se Vám, že kvůli této pohodě a klidu mezi Vámi občas musíte pořádně slevit ze svých (nebo Božích) nároků? Když Vám osobně blízký člověk (a nemusí to být nutně Váš partner) udělá pořádnou "levotu", když je agresivní a násilnický, když je líný, nevěrný nebo ulhaný... A vy s tím nic neděláte, nechcete to s ním řešit, neboť máte strach, že Vás přestane mít rád?! Pamatujte na to, že pravá milovat druhého znamená také varovat ho před zlými věcmi, které páchá - i za cenu toho, že se na Vás bude zlobit! Prorok Jeremiáš si stěžuje Bohu: "Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím." (Jr 20,10). Vyřizoval totiž svým blízkým Boží slovo - a to občas "pekelně" bolí. Bolí ty, které chce napravit, bolí toho, který to Boží slovo vyřizuje, neboť na něm si ti "adresáti" často vylijí zlost. Ale to pravá láska unese! Navíc Bůh své "proroky" nenechává bez pomoci. Jak zpívá Jeremiáš: "Ale Hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr..." (Jr 20,11)