Lukáš 21,7-13

 

Čtěte Bibli, tam to všechno je. Ano, ta píseň Voskovce a Wericha má pravdu: v Bibli, v Božím slově najdeme  všechno, z čeho se skládá život, oslovení, inspiraci pro každý den, pro každou situaci. Ovšem jen když budeme Bibli číst. Bůh k nám mluví, podobně jako mluvil Ježíš se svými učedníky a dalšími přívrženci, když spolu krátce před Velikonocemi procházeli Jeruzalémem a zrovna míjeli budovu chrámu. Bůh s námi mluví, jenže ne tak, že by nám naservíroval odpověď na každou naši otázku. Odpověď si musíme najít sami. Máme Boží slovo, kterému nasloucháme, které si můžeme pravidelně číst, k tomu modlitby a máme taky rozum a vůli, které nám pomáhají tomu rozumět, dávat si věci do souvislostí a podle toho jednat. 

Lidé se Ježíše ptali: „Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“ Mysleli tím na Boží příchod a jeho soud nad světem, kdy ani z chrámu nic nezbude. Ježíš jim na to žádnou odpověď nedává. Alespoň ne takovou, jakou čekali. Není nutné znát konkrétní lhůty, termíny. Vyjma toho, že ten opravdový terminus, ta konečná zastávka, je v Božích rukách. To nám bohatě stačí. Víc vědět nemusíme. Řekl bych to formou bonmotu: Není na nás nějaký termín vědět, na nás je něco dělat. Jak to kdysi řekl Martin Luther: Kdybych věděl, že zítra je poslední den, půjdu a zasadím strom. Dokud to jde, můžu a mám něco kloudného udělat, co zůstane i po mně.

V tomto smyslu odpovídá Ježíš. K čemu obrací naši pozornost? Z toho, co tady říká, můžeme vyčíst tři věci: 

- Mít se na pozoru a nenechat se zmást; 

- Počítat s tím, že život ve víře není a nebude jednoduchý;

- Vzít každou krizi jako příležitost.

To první je: „Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést.“ Doslova tady Ježíš říká: Mějte otevřené oči pro to, co se kolem vás děje. Nebo jak to řekne o chvíli později: Bděte! Není to přesný scénář, jak se zachovat. Nedostáváme jízdní řád událostí, které se semelou a toho, jak a kdy to Bůh všechno ukončí. To nepotřebujeme znát. Vše je v našem životě otevřené a záleží na nás, jaký svět po sobě zanecháme. Proto dostáváme mnohem víc než přesné odpovědi: dostali jsme smysly, kterými vnímáme a hodnotíme. Stejně tak ruce a nohy. A záleží na tom, jak s nimi naložíme. Přijde mi jako zásadní, že Ježíš na prvním místě uvádí tuto výzvu: Mějte se na pozoru a nedejte se svést. Opakuje se to, co vždy bylo aktuální, že je nutné umět rozlišovat, hledat pravdu a demaskovat lež, nenechat se opít rohlíkem. Zkrátka je třeba dobře rozumět, abychom mohli dobře jednat. Jsme vystaveni záplavě informací a bohužel taky velkému tlaku dezinformací, které mají velmi mobilizační účinky. Cílí na emoce lidí a na to, aby se lidé mezi sebou hádali, aby se rozvrátila společnost, vytvářejí dojem, že státní orgány nemají nic pod kontrolou. Vedou ke zpochybňování všeho, i rozdílů mezi pravdou a lží, místo kterých tu jsou údajně jen zájmy různých skupin. A kdo nejvíc křičí, nebo má nejlepší prostředky k manipulování veřejného mínění, nabírá na popularitě. V takovém světě žijeme a je na místě si to denně uvědomovat. Konečně i Ježíš o tom mluví: Mějte se na pozoru a nedejte se svést. Nedejme se svést hláškami, že země je placatá, nebo že očkování proti covidu poškozuje zdraví, že válka na Ukrajině se nás netýká, že ji vyprovokoval Západ a že okamžitý mír je lepší než zdlouhavý boj za osvobození země, nebo …. Mějme se na pozoru před tím, co čteme, co posloucháme, komu nasloucháme, protože to má dopad nejen na nás osobně, na naše duševní zdraví, ale i na vztahy v našich rodinách a celé společnosti.  

Jak na to? Všímejme si jedné věci: Dávejme si pozor, když někdo nabízí rychlé a jednoduché řešení. Ověřujme si, co slyšíme i z jiných zdrojů. Nepropadejme dojmu, že pravda není, že jsou jen tzv. alternativní fakta. Nenechejme se vystrašit různými vykuky, ať žijí v Kremlu nebo třeba v našem městě, protože strach nikdy nebyl dobrým rádcem. Nenechejme si namluvit, že pomáhat napadené zemi, stejně jako pomoci napadenému člověku vedle nás se nevyplácí a je proti našim zájmům. Mějme se před tím na pozoru a nedejme se svézt. 

S tím souvisí druhá část Ježíšovy výzvy, že život není jednoduchý. Nemysleme si, že život ve víře v Ježíše Krista nám vše usnadní. To opravdu ne. Víru nedostáváme proto, aby nás chránila zvnějšku jako nerozbitný obal, nebo abychom si udržovali za všech okolností vnitřní klid a pokoj. Víra není žádný amulet, ani izolace, která brání tomu, abychom se do něčeho nenamočili. Z toho omylu nás Ježíš vyvádí: Nejen, že mluví o válkách, které vždy byly a budou mezi národy a státy, k tomu dodává přímo na adresu svých stoupenců a učedníků, že je čeká pronásledování, perzekuce, výslechy, šikana, vězení. Ono tak skutečně bylo, hned poté, co se zformovala první církev a dodnes různě po světě k tomu dochází. My tady máme, díky Bohu, svobodu a mír. Přesto všichni prožíváme ve svém životě různé otřesy, bolesti a ztráty. O tom může každý něco povědět. Někdy nás to pořádně rozhodí a pak se ptáme: Pane Bože, proč? Nevíme, co s tím. A tak bych rád připomněl, co nám říká Ježíš: Je to opravdu tak, že život ve víře není procházkou v růžovém sadu. Jsme postavení do tohoto světa, který je stejně tvrdý pro všechny. Je dobré si to opakovat, abychom hned nezpochybňovali víru, když se věci zamotají. 

A zatřetí: Ježíš líčí život v reálném světě ne proto, aby strašil, varoval, ale aby pojmenoval to důležité: „To všechno vám bude příležitosti ke svědectví.“ Tady jeho zvěst graduje. Říká tím: Vše, co se děje ve světě, jako války, se dálo vždy. V tom nejsou žádná zašifrovaná znamení konce světa, ani to není důvod pro naříkání nad zlou dobou. V tom všem můžeme především vidět příležitost ke svědectví víry. Každá krize přináší šanci. To už není bonmot. To je skutečnost, jak ji nám odhaluje Ježíš. Dostáváme spoustu příležitostí, jak projevit svou víru, jak svou víru sdílet. Ve chvílích obav a rozdmýchávaných strachů máme příležitost se nebát, místo hádek se pouštět do rozhovorů, místo nadávek hledat důvody k vděčnosti, místo skepse mít důvěru, místo rezignace bojovat. Jestli se zdá, že se doba vymkla z kloubů, tak určitě ne z Božích rukou. Ježíš nás ujišťuje, že nás Bůh v ničem nenechá ve štychu, nic nás z jeho rukou nevytrhne. A tak máme spoustu příležitostí ke svědectví, jako křesťané i jako občané této země. Jedno patří k druhému. Náš svět, naše prostředí, naše společnost, naše společenství závisí na tom, jestli a jak budeme zvěstovat evangelium o Ježíši Kristu. Jestli a jak budeme žít z víry tam, kde jsme, kde pracujeme, kde se setkáváme. Jestli budeme věřit. Víra má velkou sílu. O tom mluví Bible, kde opravdu najdeme všechno. „Neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ (1Jan 5,4) Amen